Začít můžeme prohlídkou Šlakhamru, tedy Brdíčkova mlýna, unikátní technické památky v údolí Sázavy, která nabízí expozici věnovanou hamernictví, dřevařství a bydlení posledních majitelů. Základním prvkem expozice je plně funkční hamerské zařízení. Jde o bývalý hamr, později přestavěný na mlýn, který dokládá spojení zemědělského statku s mlynářským řemeslem.
Šlakhamer pravděpodobně založil rychtář z Německého Brodu a hamerník Mikuláš Flexlin, později přichází do rukou hamerníkovi Hanušovi ze Šlakhamru. V té době hamr zpracovával železnou rudu, která se těžila v okolí a byla zpracována v redukční peci.
V roce 1694 převzal grunt s mlýnem Melichar, syn zemřelého Jiřího Šlakhamera. Rod Šlakhamerských vlastnil mlýn až do roku 1811, kdy jej odkoupil Jakub Svoboda. V roce 1930 odkoupil mlýn Jan Brdíčka, který tragicky zemřel před druhou světovou válkou a mlýn přešel do vlastnictví jeho ženy a syna Jana Brdíčka. Ačkoliv v roce 1950 pozemky a polnosti převzalo místní JZD, mlýn zůstal Brdičkům a byl v jejich majetku až do roku 1976, kdy jej odkoupilo Technické muzeum v Brně. A průvodce šlakhamrem má pro svoje návštěvníky ještě spoustu zajímavých informací a zážitkových akcí během prohlídky.
Skelmistrovský dům v Českých Milovech navazuje na slavnou milovskou huť, která byla postavena v roce 1835 a formovala místní krajinu. Nejvýznamnější a jediná zděná budova těsně pod bývalou hutí patřila nájemci huti, tedy skelmistru a prošla v minulých letech
náročnou rekonstrukcí. V současné době zde majitel připravuje expozici milovského skla, kterou dokončil před pár týdny. Vidět ji je zážitkem sám o sobě, navíc krajina, která dům obklopuje je unikátní, svěží v každém ročním období.
České Milovy jsou vesnice, místní část Křižánek v Kraji Vysočina a okrese Žďár nad Sázavou, které vznikly v roce 1648, kdy si zde začali dělníci z blízké železářské huti na Březinách stavět domky. Od svého vzniku patřily k rychmburskému panství. Sklářská huť tady byla postavena v roce 1835, a protože měli skláři čím dál víc dětí, v obci přibyla škola a dále pekárna, masný krám a další domky pro skláře a jejich pomocníky.
Prohlídka toleranční modlitebny v Daňkovicích, která je jednou z mála zachovalých památek toleranční doby, přinese návštěvníkům další výjimečné zážitky. Modlitebna vybudovaná v roce 1818 nemá věž ani zvony a vstupuje se do ní dosud zachovaných vchodem z polí. Přesně podle pravidel Tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II.
Císařský toleranční patent vydaný v roce 1781 umožnil existenci dalších křesťanských vyznání vedle do té doby jediného povoleného římskokatolického. Modlitebny nekatolíků ale nesměly mít zvony, věže, ani veřejný vchod z ulice. Další velmi zajímavé historické dokumenty o této stavbě najdou návštěvníci v muzeu na faře, jejíž expozice byla vytvořená před několika lety při opravách budovy. Kromě dobových listin a fotografií nabízí pohled na někdejší kancelář faráře. Vystavené jsou také kalichy, některé jsou ze dřeva.
Dům přírody Žďárských vrchů má zvláštní kouzlo. Expozice se věnuje vývoji místní krajiny a přírody od období před příchodem člověka, během středověké kolonizace, rozvoje místního průmyslu a kolektivizace.
Jsme v chráněné krajinné oblasti Žďráské vrchy, v krajině lesů, luk a polí, ozdobenou lesknoucími se hladinami rybníků a osadami horáckých chalup, v krajině rašelinišť a mokřadů, kde pramení řeky, jejichž vody odtečou do dvou různých moří, v krajině, která odjakživa inspirovala básníky, hudebníky i malíře.
Dům přírody sídlí v obci Krátká v historickém statku č. p. 2 z druhé poloviny 19. století. Název obce nemůže být výstižnější a možná i díky své velikosti si obec svůj původní ráz zachovala natolik, že byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.
Redakce FFN, Vysočina Tourism, Koruna Vsočiny
Fotogalerie k článku
