Z hlediska etikety není žvýkání žádné faux pas, naopak společensky zcela nepřijatelný je jen zápach z úst.
Žvýkání není nic nového, rozhodně nejde o novodobý civilizační jev
Žvýkalo se totiž už v pravěku, jen se mění produkt, který lidé žvýkají. Od klacíků a kořenů jsme v moderní historii přešli ke žvýkačkám bez cukru. Přesto máme v hlavě stále zakořeněno, že žvýkání je něco zcela novodobého a existují situace, kdy je žvýkání nevhodné.
Takové situace skutečně existují, ale je jich opravdu minimum. „Existují místa, kde žvýkat nebudeme. Je jich však velmi málo a jde o výjimečné situace: nebudeme žvýkat na svatbě (nemyslím jen ženicha nebo svědka, ale ani jako diváci), na pohřbu, v soudní síni, při obchodním jednání, jsme opatrní v kostele a na hřbitově,“ říká Ladislav Špaček.
V naprosté většině situací je decentní žvýkání nejen vhodné, ale dokonce nutné
Jsou to zejména ty situace, kdy přicházíme do úzkého kontaktu s lidmi a mohli bychom je tak obtěžovat nepříjemným dechem, snad až zápachem z úst.
„Žvýkačka je nezbytná potřeba právě v situacích, kdy nám záleží na vyvolání dobrého dojmu v našem protějšku, při společenské komunikaci, při přednáškách, interview, při intimní komunikaci. Nejdůležitější je ale vždy způsob žvýkání - veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku,“ dodává odborník na etiketu Ladislav Špaček.
Zuby si čistíme jen každé ráno a večer, žvýkačku můžeme použít desetkrát za den. Kvalitní žvýkačky jsou dostupné a jejich balení nám umožňuje, abychom je měli stále u sebe. Pokud chceme, aby žvýkání mělo pozitivní vliv na naše zubní zdraví, používáme žvýkačku bez cukru.
Iva Burianová
